Jary Tauber je mladý kladenský hudebník, Petr Janda zase všeobecně známý matador tuzemské rockové scény. Osud tyto dva na první pohled celkem odlišné umělce svedl dohromady a poté, co spolu absolvovali několik turné v zahraničí, rozhodli se nahrát společnou píseň. Skladba Tolikrát vyšla v pondělí 24. ledna a střetávají se v ní pohledy na hudbu dvou různých generací, které si vzájemně dokážou porozumět.
S Petrem Jandou jste jel turné po zahraničí. Nyní spolu vydáváte singl. Jak tato spolupráce vznikla?
S Petrem se znám od 1. ročníku konzervatoře. Dostal jsem tehdy nabídku, zda bych měl zájem navštěvovat jeho hodiny nad rámec svého rozvrhu. Přijal jsem ji a od té doby se známe. Ale o spolupráci se dá mluvit podle mě od doby, co jsem úspěšně absolvoval konzervatoř a přišly první společné koncerty či akce, především pak zahraniční turné po USA, Austrálii či Novém Zélandu.
Jak byste vaši společnou píseň představil posluchačům, kteří ji ještě neslyšeli?
Z našeho pohledu je to upřímná písnička, která má tah na bránu. Zpívá se v ní o lásce k hudbě a věcech, které jsou s tím spojené. Díky tomu je jasně vidět, že je úplně jedno, kolik vám je, ta vášeň je více méně stále stejná. Ale nejlepší bude, aby si každý udělal vlastní názor.
Skládali jste píseň spolu?
Neskládali, hudební kostru melodie, harmonie a riff jsem udělal bez Petra. Po stránce producentské na písni spolupracoval úžasný Ondřej Žatkuliak. Hotový demáč jsem pak Petrovi předal s tím, zda by písničku neudělal společně se mnou. Petr si poté lehce poupravil své party, samozřejmě vymyslel kytarové sólo a přidal věcné názory ke zvuku apod.
Jaký je Petr Janda jako učitel?
Bezvadný. Jeho hodiny na konzervatoři mi daly opravdu hodně, hlavně co se týče hudebního rozhledu a možnosti nahlédnout do skutečného dění hudebního byznysu, což vám opravdu každý učitel dát nemůže. A musím říct, že dodnes to tak mám a asi už vždy mít budu. Je to velká inspirace a jsem za to obrovsky vděčný.
Dá se vaše spolupráce brát i jako snaha o propojení dvou různých generací rockových fanoušků?
Raději bych řekl propojení dvou různých hudebních generací. I když je písnička stylem spíš rocková, nejsem úplný zastánce hudebního škatulkování. Jinak souhlasím a myslím, že z toho jde plno pozitivní energie.
Jaká je vaše oblíbená písnička od Olympicu?
Mám jich plno, ale kdybych měl jmenovat jednu, tak asi písnička Co všechno se tu může stát (Voda) z Prázdnin na zemi, která není tak notoricky známá, ale je úžasná. Dokonce jsem ji hrál s Petrem i na svém absolventském koncertě.